Na náměstí Svobody dnes zazněla „Modlitba pro Martu“ a Brno na chvíli ztichlo.
Vedle mě stála paní, která si píseň zpívala se slzama v očích. Řekla jen: „Tohle jsem slyšela v osmdesátým. Dnes už bez strachu.“
V tu chvíli člověk pochopí, proč tahle píseň pořád tak bolí i léčí.
Síla, která se neztrácí.